Irský příklad ukazuje, že bankovní problém není dnes v Evropě řešitelný v rámci jednoho státu, protože zvýšený veřejný dluh je potom bez vnější pomoci stejně těžko zvladatelný. Eurozóna však není federace, takže se irský scénář může opakovat i ve Španělsku, což může ve svém důsledku prohloubit dluhovou krizi.
Evropská bankovní soustava je velmi propojená a problémy se mohou rychle přelít i do dalších zemí, takže řešení musí být rychlé, společné a dostatečně radikální, aby se neprohluboval morální hazard ve finančním sektoru. V USA a ve Velké Británii zkrachovaly stovky menších bank a některé systémově důležité instituce byly dočasně znárodněny.
Pokud se nemá Evropa kvůli neschopnosti očistit banky potácet ještě léta na pokraji recese, tak to vyžaduje celoevropské řešení ve formě znárodnění, očištění a zpětného prodeje nesolventních systémově důležitých bank - a menší banky musí zkrachovat. Ozdravný proces od úvěrové bubliny umožní, že se ceny postupně vrátí na úroveň, na kterou patří.
Význam bankovnictví není srovnatelný s žádným jiným odvětvím, představuje totiž operační systém celé ekonomiky. Z tohoto výsadního postavení plynou bankám vysoké zisky v dobách konjunktury a ochrana před vlastními chybami v časech krizí, tedy pokud jsou natolik velké a důležité, že vláda nemůže dopustit jejich úpadek. Koncentrace odvětví do malého počtu dominantních firem představuje nepochybně významný problém sám o sobě.
Proto je nutné v dlouhodobějším horizontu uvažovat o těchto reformách:
1/ Rozdělení těch největších bankovních obrů na menší, méně systémově důležité instituce;
2/ Podstatném navýšení kapitálu velkých bank vysoko nad rámec aktuálních basilejských pravidel;
3/ Úplném majetkovém oddělení komerčního a investičního bankovnictví;
4/ O zavedení bankovní daně, aby na podobné události v budoucnosti nedopláceli daňoví poplatníci.
Článek vyšel jako příspěvek do Macháčkovy výměny na IHNED.CZ - http://dialog.ihned.cz/machacek/c1-56148030-je-pujcka-spanelsku-spravne-nastavenym-opatrenim
