Evropa je sice na řecký exit připravena lépe než před rokem, rizika jsou však stále obrovská. V Řecku by bankrot zřejmě způsobil pád celého tamního finančního sektoru, lidé by přišli o velkou část svých úspor, což by nejspíš znamenalo ještě větší radikalizaci politického spektra s těžko předvídatelnými důsledky pro celý region. To co by nastalo, tedy bankovní krize a rostoucí úroky u státních dluhopisů slabších zemí eurozóny, by vedlo buď k rychlému dokončení fiskální unie nebo by to mohlo celý projekt také rozložit.
V Řecku je potřeba rozetnout začarovaný kruh, kdy úsporná opatření vedou přes omezování agregátní poptávky k novým škrtům, což vyvolává nepokoje a stávky. Politiku strukturálních reforem a daňové stabilizace je nutné rozložit do delšího období a zároveň je Řecku potřeba dodat naději, že existuje světlo na konci tunelu – říkejme tomu třeba Marshalův plán.
EU do Řecka investuje prostřednictvím strukturálních fondů již řadu let a na řecké infrastruktuře to je vidět. Současná situace ukazuje, že samotný Marshalův plán bez zásadní modernizace řeckého státu dlouhodobě pozitivní řešení nepřinese. Bez reforem to tedy nepůjde.
Řecku a dalším zemím jižního křídla by pomohlo razantní uvolnění měnové politiky ze strany ECB. Jako o dočasném řešení se dá uvažovat i o zavedení paralelní měny k euru ve formě řeckých dluhopisů, které by bylo možné devalvovat. Jádro problému je však někde jinde. V každé měnové unii existují věřitelské a dlužnické regiony. Bez sdílení dluhu a fiskálních transferů eurozóna dlouhodobě nepřežije.
Článek vyšel jako příspěvek do Macháčkovy výměny na IHNED.CZ - http://dialog.ihned.cz/machacek/c1-55904050-zustane-recko-v-eurozone-je-evropsky-bankovni-system-na-jeho-odchod-pripraven
