Hrubý domácí produkt klesl v 1. čtvrtletí meziročně i mezičtvrtletně o jedno procento. I když se jedná o předběžný odhad a předpokládá se, že bude zpětně revidován až o několik desetin nahoru, tak to nejspíš nezvrátí fakt, že česká ekonomika se již nenachází na hraně mezi stagnací a recesí, ale je v recesi. Ani rekordní výsledek čistého exportu (jeho podíl na celkovém HDP je relativně malý) nebyl schopen kompenzovat slabou domácí poptávku. Hůře než Česko je na tom mezi 19 evropskými státy, jejichž čísla jsou v tuto chvíli k dispozici, již jen Maďarsko. Co z toho plyne?
1) Že HDP zůstává politickým fetišem a že jsou stále platná slova Simona Kuznetse, jehož podíl na standardizaci indexu HDP byl oceněn Nobelovou cenou, že je třeba odlišovat kvantitativní a kvalitativní růst, zvažovat jeho náklady a výnosy v krátkodobém a dlouhodobém horizontu a že cíl vyššího hospodářského růstu by měl být upřesněn na více růstu čeho a proč.
2) Že za pokles je jednoznačně odpovědná vláda, která zvýšila daně, především DPH, což přispělo k růstu úhrnné cenové hladiny o 3,2 % (v běžných cenách HDP vzrostl o více než 2 %) a úspornými opatřeními podvázala domácí poptávku, což se projevilo zvláště ve stavebnictví a ve službách. Navíc ve čtvrtém čtvrtletí minulého roku došlo v souvislosti se zvýšením spotřebních daní k efektu předzásobení, hlavně u tabákových výrobků.
3) Že deficit a růst jsou spojené nádoby a česká vláda preferuje snižování deficitu. Evropu v souvislosti s očekávanou řeckou a španělskou krizí asi čekají horké chvilky, takže myslím, že budeme ještě rádi ostrůvkem stability, na který neútočí finanční dravci. Druhá věc je, že by to vláda s tím fiskálním fundamentalismem zase nemusela až tak přehánět.
4) Že i přes dobré výsledky našeho zahraničního obchodu bychom měli věnovat pozornost jeho komoditní a teritoriální struktuře. Česká ekonomika je příliš závislá na exportu úzké skupiny výrobků, hlavně automobilů, což představuje do budoucna potencionální riziko.
5) A že bychom měli svoji pozornost vedle HDP zaměřit také na sociální a ekologické ukazatele. Přílišné soustředění pouze na HDP totiž vede naše tvůrce politik k zaměřování se na cíle, jejichž dosažení je často v přímém rozporu se zlepšováním kvality života obyvatel. Politika nemá být redukována jenom na vytváření optimálního prostředí pro růst HDP.
Článek vyšel jako příspěvek do Macháčkovy výměny na IHNED.CZ - http://dialog.ihned.cz/machacek/c1-55831370-skrta-vlada-prilis
