Američan. Pro Obamu ano i ne
Kandidatury nigerijské ministryně financí Ngozi Okonjo-Iwealové a bývalého kolumbijského ministra financí Josého Antonia Ocampa totiž nebyly rozhodně symbolické. Zemím globálního Jihu se podařilo vybrat skutečně kvalitní kandidáty, a kdyby probíhalo otevřené a naprosto transparentní výběrové řízení bez zákulisní diplomacie, tak by pravděpodobně zvítězila nigerijská kandidátka. Předpoklady měla výborné, za svého dětství zažila, co je to hlad, malárie i občanská válka, dobře tedy rozumí potřebám a specifikům rozvojového světa. Současně je velmi kvalifikovaná, vystudovala Harvard, a navíc Světovou banku dobře zná, protože byla její výkonnou ředitelkou.
Obamův taktický manévr
Kdyby to záleželo jenom na Baracku Obamovi, tak by se šéfkou Světové banky stala nejspíš ona. Pro svět by to mělo podobnou symbolickou hodnotu jako jeho zvolení prezidentem. Ve Spojených státech se ale budou na podzim konat prezidentské volby a Obama nechce riskovat, že by byl v kampani kritizován za to, jak tímto krokem oslabil vliv a pozici USA. To je reálná politika.
Přestože se tedy rostoucí ekonomický význam zemí globálního Jihu zatím nematerializoval v prosazení svého kandidáta do čela Světové banky, tak volbu šéfa této instituce významně ovlivnily. Vzpomeňme si na to, že ve hře bylo několik významných amerických politiků, současná ministryně zahraničí USA Hillary Clintonová, bývalý ministr financí Lawrenc Summers či velvyslankyně při OSN Susan Riceová. Místo nich zde máme renomovaného rozvojového experta Jima Yonga Kima, na jehož volbu reagují smířlivě i mnohé rozvojové státy, které už letos chtěly ukončit tradici Američanů v čele této instituce. Pro Obamu tedy rovnou dvojí výhra.
Růstem k horšímu životu
Kim má za sebou úžasný životní příběh. Pomáhal založit organizaci zabývající se komunitní léčbou v chudých zemích Partneři pro zdraví, která má nyní 13 tisíc zaměstnanců ve 12 zemích. Poté odešel do Světové zdravotnické organizace bojovat s AIDS a zase se jednalo o obrovský úspěch. Současně s těmito aktivitami učil na Harvardu o tom, jak s co nejmenšími náklady zefektivnit zdravotnický systém, a kromě jeho hlavního tématu, pomoci rozvojovému světu, kritizoval i obrovské plýtvání v americkém zdravotnictví. V roce 2009 se stal prezidentem Dartmouth College, která patří mezi osm nejprestižnějších soukromých univerzit ve Spojených státech.
Naším světem zmítají rozmanité, vzájemně propojené krize: vysoké a nestálé ceny ropy, potravin a dalších komodit, změny klimatu a úbytek biodiverzity, finanční a ekonomická krize, na což vždy nejvíce doplácejí ti nejchudší. Proměňuje se i pohled na chudobu a na její řešení. Do popředí zájmu se dostává udržitelnost a distribuce ekonomického růstu, potřeba kvalitních institucí, zodpovědné veřejné správy a zapojení co nejširší škály dotčených společenských skupin do politických rozhodnutí. Jim Yong Kim v roce 2000 v předmluvě knihy Zemřít pro růst píše: „Studie v této knize přinášejí důkazy, že honba za růstem hrubého domácího produktu a ziskem firem ve skutečnosti zhoršuje životy milionů žen a mužů.“
Jim Yong Kim je odvážný vizionář a jeho jmenování do čela Světové banky může časem přinést velké změny.
Psáno pro Hospodářské noviny.
Jiří Čáslavka
Německem se lze inspirovat
Velkou perspektivu pro německý průmysl i podporu zaměstnanosti má sektor obnovitelných zdrojů, který je druhým největším průmyslovým odvětvím po automobilovém průmyslu.
Jiří Čáslavka
ČNB toho mnoho dělat nemůže
Jak podpořit pozitivní očekávání a chuť nakupovat v zemi, kde více než dvě třetiny domácností obtížně vystačí se svými příjmy (dle aktuálního průzkumu CVVM), kde nevíme, jaké budou za dva měsíce sazby DPH, daně z příjmu, výdajové paušály u živnostníků, zda bude spuštěna důchodová reforma, kolik nás bude stát rozkrádání evropských fondů (mohl bych pokračovat) a ministr financí stále fundamentálně trvá na tom, že nepředloží rozpočet s deficitem vyšším než tři procenta HDP – což bude patrně vyžadovat seškrtání výdajů o další desítky miliard?
Jiří Čáslavka
Komunisté by měli vést kraj. Pro výstrahu
Malé účasti v krajských volbách se nedivím. Stávající krajský establishment zklamal, alternativa těžších politických vah na centrální úrovni však selhala také, takže voliči pravice k volbám raději vůbec nešli. Část z nich se vrátila zpět k lidovcům, jiní házeli do uren neplatné protestní hlasy. A všichni společně přemýšleli, k čemu nám ty kraje vlastně jsou.
Jiří Čáslavka
Klausovo veto je příležitostí klást si podstatné otázky
Nestává se to často, ale tentokrát musím souhlasit s prezidentem Klausem, i když vím, že se tady hraje úplně jiná hra a o důchody nejde. Dokladem tohoto faktu je například to, že prezident vetoval jen novelu, která zavedení takzvaného druhého pilíře technicky dokončuje a zákony nastavující základní parametry důchodové reformy ponechal dříve bez povšimnutí.
Jiří Čáslavka
Vyrovnaný rozpočet sám o sobě jako cíl nestačí
Lidé potřebují cítit nějakou pozitivní vizi a tu jim tupé škrty a plošné zvyšování daní nedokážou nabídnout.
Jiří Čáslavka
Je zpochybněno vše
Rozhodnutí německého ústavního soudu znamená odvalení dalšího balvanu na cestě k bankovní unii, která by měla stát na třech pilířích - pojištění vkladů, bankovní regulaci a záchranném fondu na sanaci krachujících bank. Bankovní unie je také nutnou podmínkou k rozbití onoho začarovaného kruhu mezi zadluženými státy a oslabenými bankami. Tedy k tomu, aby záchranný fond ESM mohl půjčovat peníze přímo bankám a ne prostřednictvím států jako dnes, což vede k prohlubování dluhové krize.
Jiří Čáslavka
Nezávislost ano, ale...
V minulosti si centrální banky vyzkoušely různá postavení vůči politické moci. Téměř po celé období své existence napomáhaly vládám k uskutečňování jejich cílů a za svoji dnešní nezávislost vděčí období zvýšené inflace v sedmdesátých letech minulého století v důsledku vládních selhání v péči o měnovou stabilitu. Centrální banky zareagovaly na společenskou poptávku, kdy bylo potřeba zvýšit důvěryhodnost strážce měny v době, kdy byl hlavním teoretickým východiskem k utváření monetární politiky monetarismus.
Jiří Čáslavka
Bod zlomu
Evropa řeší jednu krizi za druhou. Teď aktuálně je třeba uklidit po španělské realitní bublině a stabilizovat situaci po řeckých volbách, přičemž ohroženy jsou i další země. V této atmosféře skončil poslední Evropský summit závěrem, že záchrana Evropy vede přes hlubší integraci.
Jiří Čáslavka
Kdo nejvíc křičí, od toho to fičí
Na předražených zbrojních zakázkách přišla tato země o velké peníze. Vybírám jen namátkou – stíhačky Gripen, obrněné transportéry Pandur, terénní nákladní automobily Tatra, obrněné vozy Dingo, obrněná vozidla Iveco a transportní letadla CASA. Většina těchto nákupů proběhla bez výběrového řízení a ve všech případech existuje podezření z korupce. A dnes nemá armáda dost peněz ani na výstroj vojáků...
Jiří Čáslavka
Evropa potřebuje společné, rychlé a radikální řešení
Jak napsal před časem Nouriel Roubini, v zásadě existují čtyři základní přístupy, jak očistit bankovní soustavu, která čelí systémové krizi: rekapitalizace bank spolu s odkupem jejich toxických aktiv vládní „špatnou bankou“, rekapitalizace spolu s vládními zárukami za toxická aktiva, soukromý odkup toxických aktiv s vládními zárukami a otevřené znárodnění nesolventních bank, jejich očištění a opětovný prodej soukromému sektoru. Roubini preferuje tu poslední variantu, která podle něj spravedlivě postihuje akcionáře a nezajištěné věřitele a také minimálně neprohlubuje problém systémově důležitých bank.
Jiří Čáslavka
Moře je rozbouřené a naše loď je malá
Moře je rozbouřené, a přestože náš člun vypadá v tuto chvíli celkem dobře, tak máme rozhodně větší šanci na přežití na zaoceánském parníku, přestože lístek na palubu nás bude něco stát.
Jiří Čáslavka
Směr Řecko, nebo Skandinávie?
Příklad skandinávských zemí ukazuje, že míra veřejného přerozdělování s rozsahem korupce vůbec nesouvisí.
Jiří Čáslavka
Řecku je potřeba dodat naději, že existuje světlo na konci tunelu
O tom, zda Řecko zůstane v eurozóně, rozhodnou 17. června voliči. Pokud vsadí na strategii, že je možné přestat plnit podmínky záchranné půjčky a zároveň zůstat v eurozóně, tak to nejspíš nevyjde. Tak velký morální hazard si totiž Evropa nemůže dovolit.
Jiří Čáslavka
Přílišné soustředění na HDP
Deficit a růst jsou spojené nádoby a česká vláda preferuje snižování deficitu. Být ostrůvkem stability není během krize k zahození, ale přesto by to vláda s tím fiskálním fundamentalismem nemusela zase až tak přehánět.
Jiří Čáslavka
Reforma pravidel globalizace
Koncem minulého století byla velmi oblíbená metafora o tom, že přílivová vlna obchodní liberalizace nakonec zvedá všechny čluny, i ty nejmenší. A i dnes se většina ekonomů shoduje na všeobecné prospěšnosti volného obchodu.
Jiří Čáslavka
Šest úkolů, aby vládnutí současné koalice mělo smysl
Tato vláda může jistě prosadit ještě pár užitečných věcí, pokud tomu však nebudou rozumět ani její voliči, tak to nemá smysl. I když si myslím, že vláda již důvěru občanů z velké části promrhala, tak na nový začátek jistě není nikdy pozdě. Proto předkládám k úvaze šest oblastí, na které by se měla soustředit, aby to smysl ještě mohlo mít.
Jiří Čáslavka
Je třeba upustit páru společenské nespokojenosti
Pokud by vládě opravdu šlo o udržitelné veřejné finance v dlouhém období, tak mohla s opozicí vyměnit předčasné volby za shodu nad "dluhovou brzdou", tedy něčím co by příštím vládám komplikovalo nezodpovědnost při řízení státních financí.
Jiří Čáslavka
Dolévat další benzín do nádrže, která teče, nemá smysl
Situace je vážná, systémová korupce již dokonce podlamuje důvěru v základy demokracie. Nejprve je potřeba nastavit stabilní a spravedlivé právní prostředí a až potom se dá vytvářet nějaká smysluplná makroekonomická politika. Dolévat další benzín do nádrže, která teče, prostě nemá příliš smysl.
Jiří Čáslavka
Evropská centrální banka se pod tíhou krize mění
Formální potvrzení duálního mandátu, který již dnes fakticky existuje, je v příštích letech velmi pravděpodobné.
Jiří Čáslavka
České místo v Evropě
České a britské „ne“ Smlouvě o stabilitě, koordinaci a vládnutí v hospodářské a měnové unii (fiskální smlouva), znovu oživilo úvahy o tzv. vícerychlostní Evropě. Přestože je flexibilita stálým prvkem evropské integrace, tak se podobně vážná debata nevede v Unii příliš často. Tentokrát je k tomu ale opět důvod. Evropa se totiž nachází v nejhorší krizi od 2. světové války, ve fázi jistého bodu zlomu. Vedle fiskálních problémů řady členských států, stahují Eurozónu a spolu s ní celou Evropskou unii (EU) ke dnu problémy související s nejasným institucionálním nastavením projektu společné měny. Většina analytiků se shoduje v tom, že není možné zůstat na místě. Buď je potřeba udělat krok vpřed směrem k fiskální integraci, tedy směrem k politické unii, nebo se vrátit do období před společnou měnou, což by s sebou patrně přineslo ohrožení vnitřního trhu a samotné existence EU.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 34
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 956x
Současně jsem předsedou hospodářské sekce Strany zelených, ve SZ se věnuji též zahraniční politice.