Kandidatury nigerijské ministryně financí Ngozi Okonjo-Iwealové a bývalého kolumbijského ministra financí Josého Antonia Ocampa totiž nebyly rozhodně symbolické. Zemím globálního Jihu se podařilo vybrat skutečně kvalitní kandidáty, a kdyby probíhalo otevřené a naprosto transparentní výběrové řízení bez zákulisní diplomacie, tak by pravděpodobně zvítězila nigerijská kandidátka. Předpoklady měla výborné, za svého dětství zažila, co je to hlad, malárie i občanská válka, dobře tedy rozumí potřebám a specifikům rozvojového světa. Současně je velmi kvalifikovaná, vystudovala Harvard, a navíc Světovou banku dobře zná, protože byla její výkonnou ředitelkou.
Obamův taktický manévr
Kdyby to záleželo jenom na Baracku Obamovi, tak by se šéfkou Světové banky stala nejspíš ona. Pro svět by to mělo podobnou symbolickou hodnotu jako jeho zvolení prezidentem. Ve Spojených státech se ale budou na podzim konat prezidentské volby a Obama nechce riskovat, že by byl v kampani kritizován za to, jak tímto krokem oslabil vliv a pozici USA. To je reálná politika.
Přestože se tedy rostoucí ekonomický význam zemí globálního Jihu zatím nematerializoval v prosazení svého kandidáta do čela Světové banky, tak volbu šéfa této instituce významně ovlivnily. Vzpomeňme si na to, že ve hře bylo několik významných amerických politiků, současná ministryně zahraničí USA Hillary Clintonová, bývalý ministr financí Lawrenc Summers či velvyslankyně při OSN Susan Riceová. Místo nich zde máme renomovaného rozvojového experta Jima Yonga Kima, na jehož volbu reagují smířlivě i mnohé rozvojové státy, které už letos chtěly ukončit tradici Američanů v čele této instituce. Pro Obamu tedy rovnou dvojí výhra.
Růstem k horšímu životu
Kim má za sebou úžasný životní příběh. Pomáhal založit organizaci zabývající se komunitní léčbou v chudých zemích Partneři pro zdraví, která má nyní 13 tisíc zaměstnanců ve 12 zemích. Poté odešel do Světové zdravotnické organizace bojovat s AIDS a zase se jednalo o obrovský úspěch. Současně s těmito aktivitami učil na Harvardu o tom, jak s co nejmenšími náklady zefektivnit zdravotnický systém, a kromě jeho hlavního tématu, pomoci rozvojovému světu, kritizoval i obrovské plýtvání v americkém zdravotnictví. V roce 2009 se stal prezidentem Dartmouth College, která patří mezi osm nejprestižnějších soukromých univerzit ve Spojených státech.
Naším světem zmítají rozmanité, vzájemně propojené krize: vysoké a nestálé ceny ropy, potravin a dalších komodit, změny klimatu a úbytek biodiverzity, finanční a ekonomická krize, na což vždy nejvíce doplácejí ti nejchudší. Proměňuje se i pohled na chudobu a na její řešení. Do popředí zájmu se dostává udržitelnost a distribuce ekonomického růstu, potřeba kvalitních institucí, zodpovědné veřejné správy a zapojení co nejširší škály dotčených společenských skupin do politických rozhodnutí. Jim Yong Kim v roce 2000 v předmluvě knihy Zemřít pro růst píše: „Studie v této knize přinášejí důkazy, že honba za růstem hrubého domácího produktu a ziskem firem ve skutečnosti zhoršuje životy milionů žen a mužů.“
Jim Yong Kim je odvážný vizionář a jeho jmenování do čela Světové banky může časem přinést velké změny.
Psáno pro Hospodářské noviny.
