Jak dokazují různé studie, např. i tato, naše veřejné finance se zdají být relativně bezproblémové v krátkém období, v delším horizontu máme ale i kvůli předpokládanému stárnutí populace vážný problém, protože predikce Ministerstva financí ukazují, že dluh veřejných financí by v roce 2050 mohl dosáhnout až 160% HDP.
Pomiňme teď fakt, že makroekonomické výhledy Ministerstva financí nejsou v poslední době moc přesné a také to, že prognózovat vývoj ekonomiky na tak dlouhou dobu, je něco jako předpovídat počasí. I když dnes samozřejmě nikdo nedokáže spolehlivě prognózovat turbulence příštích desetiletí, je jasné, že doba je nejistá a že pokračování v politice schodkových rozpočtů znamená zadlužování budoucích generací.
Vládu dnes kritizuje kde kdo - a právem. Vládnutí „s něčím tak odporným a slizkým jako jsou VV“ totiž nedokážou ospravedlnit žádné reformy. A když už nějaké plány vzniknou, tak často nejsou podepřeny seriozní analýzou a jsou hned zase odvolávány, zpochybňovány či jinak problematizovány (důchody, školné, rušení ministerstev, apod.). Velkým problémem této země je, že se zde po každých volbách začíná vždy znovu a že neexistuje ani elementární shoda nad tím, kam dlouhodobě směřujeme.
Z makroekonomického hlediska není Stabilizačním a rozpočtovým opatřením na období 2012-2014 moc co vytknout. Samozřejmě dílčích výhrad mám dost: měly by se lépe vybírat daně, nedělat daňové soumary ze zaměstnanců a černé pasažéry z OSVČ, je zde i prostor pro mírné zvýšení korporátních daní bez toho, aby nám podnikatelé utíkali do zahraničí, snížená sazba DPH patří již dnes k nejvyšším v Evropě. Šetřit na těch, co se nemohou bránit, mi také nepřijde moc hrdinské a mělo by se už konečně vážně něco dělat se SYSTÉMOVOU KORUPCÍ, atd. Celkově ale oceňuji, že vláda hledá zdroje na straně příjmů i výdajů, např. znovuzavedení progresivní daně vyžaduje od pravicové vlády nepochybně politickou odvahu.
Naše fiskální multiplikátory patří mezi zeměmi OECD k nejnižším, takže vliv na hospodářský růst nebude nijak dramatický, těch několik desetin minus za udržitelnější veřejné finance stojí, protože kdo ví, co bude po příštích volbách. Navíc vláda přišla již s „prorůstovým balíčkem“ (efektivnější čerpání fondů EU, snížení administrativní zátěže pro podnikání, podpora exportu, podpora inovací, mobilizace státních aktiv).
Kdo ví, co bude po příštích volbách? Krize politiky se prohlubuje a odpor proti vládě bude patrně čím dál větší. V této souvislosti by patrně nebyly předčasné volby špatným řešením, protože by mohly upustit páru pod pokličkou hrnce se společenskou nespokojeností. Čím pozdější termín voleb, tím bude nejspíš horší výsledek TOP09 a ODS a asi také diskontinuita s reformami po příštích volbách.
Pokud by vládě opravdu šlo o udržitelné veřejné finance v dlouhém období, tak mohla využít slovenský příklad a spojit dohodu nad předčasnými volbami s něčím důležitým v zájmu země. O našem evropském směřování dohoda s ODS asi možná není, ale vláda by mohla s demokratickou opozicí vyměnit předčasné volby za shodu nad „dluhovou brzdou“, tedy něčím co by příštím vládám komplikovalo nezodpovědnost při řízení státních financí a zahájit skutečně seriozní debatu nad důchodovou reformou, která by měla šanci vydržet několik desetiletí. Jak dokazuje proměna Roberta Fica, i populisté se pod tíhou odpovědnosti mění v odpovědné politiky.
Článek vyšel jako příspěvek do Macháčkovy výměny na IHNED.CZ - http://dialog.ihned.cz/machacek/c1-55394980-neskrta-vlada-v-investicich-prilis-tvrde-a-nepodvazuje-tim-hospodarsky-rust
